Osvětim

Za druhé světové války si mnoho lidí prožilo peklo, většina zaplatila i svým životem, a proto je důležité si historii stále připomínat. Rozhodli jsme se tedy vyrazit do Osvětimi v pátek 17. 6. 2022, abychom se dozvěděli něco nového a hlavně abychom viděli, co zažívali lidé, kteří tam byli deportováni.  Sraz jsme měli brzy ráno, ve 4:15 hodin, abychom vše v klidu stíhali a včas se vrátili domů. Když jsme dorazili na místo, museli jsme projít kontrolou, co vše máme u sebe. Poté si nás vyzvedl průvodce, který nás prováděl celým areálem. Byl to Polák, ale mluvil dobře česky, takže jsme mu vše hezky rozuměli. Procházeli jsme místy, kde se odehrávaly všechny ty hrůzy. Podívali jsme se do ,,domů”, kde vězni přežívali. Viděli jsme spoustu nehezkých věcí, například zasklenou místnost zaplněnou dvěma tunami ženských vlasů. V jiné podobné místnosti byly kufry s nápisy, odkud majitelé pocházeli, jinde ležely vystavené boty i botičky malých dětí. Byl to hrozný pocit. Po prohlídce Auschwitzu jsme se přesunuli autobusem do Auschwitz-Birkenau. Nejprve nás uvítal typický pohled na koleje, kde nám průvodce ukazoval, že pouhý pohyb ruky rozhodoval o životech. Jeden směr byla cesta na práci a druhý směr znamenal cestu do nebe. Toto místo bylo hodně rozlehlé a my se vydali po stopách bývalých vězňů. Dívali jsme se např. kde spali a poslouchali vyprávění o lidském utrpení. Nakonec jsme se s průvodcem rozloučili, poděkovali jsme a vydali se na cestu. Byl to výjimečný zážitek, taková možnost se jen tak nenaskytne. Hodně mě překvapilo, kolik lidí toto místo navštívilo. Myslím si, že by tam měl jet každý za svůj život alespoň jednou, aby věděl, že se tohle už nikdy nesmí opakovat.

Marie Křemenáková

Mohlo by Vás zajímat...